Kulturní centrum se chystá znovu nadechnout

Nejdřív zákaz akcí nad 100 lidí, potom kompletní vypnutí živé kultury. Na naše Kulturní centrum to dopadlo stejně jako na všechny ostatní instituce v Česku. A právě v momentu, kdy u nás měli vystupovat Monkey Business, na které se spousta lidí těšila. Padly ovšem i desítky jiných akcí a nám nezbývá než s nadějí očekávat podzim, kdy se snad kulturní pásmo zase rozjede. Kolem Kulturního centra se toho v poslední době seběhlo tolik, že jsme si sedli s jeho ředitelem Janem Růžou a popovídali si nejen o chystaném programu, ale i rekonstrukci Centra a taky o tom, jaké možnosti a šance má vůbec kultura na malé obci nedaleko Prahy.

Jak jsi prožíval to, že se ruší všechny kulturní akce a zvlášť ve chvíli, kdy finišovaly přípravy „prominentní“ kapely?

Já v těch dnech prožíval hlavně těžkou angínu. Ležel jsem v nemocnici, sledoval to všechno v televizi a přemýšlel, jak zajistit na koncert Monkey Business dostatek personálu. Rozhodování za mě vyřešila vláda tím, že se nakonec zakázaly všechny akce.

Kolik lidí vlastně akce v našem Centru připravuje a zajišťuje?

Původně jsme byli dva, teď už tři. Děláme úplně všechno, od produkce, bookingu, webu až po papírování kolem mezd a údržbu záchodů.

Můžeš trochu přiblížit ten proces, kdy do Kamenice přijede celostátně známá kapela?

Bývá to tak, že menší kapely nám samy volají, ty větší zase uháníme my a samozřejmě se snažím co nejvíc snížit cenu. Někdy je to ale těžké, když třeba kapela trvá na tom, aby vstupné nebylo víc než tři stovky, ale pro sebe chce takový honorář, že by vstupné muselo být dvakrát dražší. Taky si třeba do podmínek napíše, že jim máme sehnat šest bedňáků, a i to tím pádem musíme zajišťovat. Je neustále boj vybrat kapely, které jsou dostatečně „áčkové“, ale aby zároveň nechtěly peníze, které jim neumíme nabídnout. Zároveň je to pokaždé risk, jestli přijde dost lidí.

Co jsi vlastně dělal předtím, než ses stal ředitelem Centra?

Řídil jsem outdoorový veletrh v pražských Letňanech, postupně mě ta rutina ale začala ubíjet. Jsem rodák z Nové Hospody, když jsem dostal nabídku řídit centrum po Andreji Vodešilové, která odcházela do důchodu, rád jsem ji přijal.

Podle čeho kapely a program celkově vybíráš?

Je to hlavně pocit a taky člověk postupně sbírá zkušenosti, co lidé chtějí. Moje zásada je, aby to byly celorepublikově známé kapely, snažím se brát to nejlepší z každého žánru. Problém ale je, že i když přivezeš třeba kvalitní country, může se stát, že přijde 50 lidí. Na dvojkoncert Romana Dragouna s kapelou Neřež, což je skvělý folk, přišlo 27 lidí. Přitom jinde má vyprodáno.

V čem vidíš problém?

Myslím, že jsou problémy dva. Zaprvé, lidé jezdí za kulturou cíleně, není to tak, že by zrovna šli na koncert, protože potřebují zabít čas. A my jsme tak blízko Prahy, že jsou zvyklí vyžít se tam. Praze nelze konkurovat. Druhý problém je, že náš kulturák není dlouhodobě oblíbené místo.

Dlouhodobě znamená co?

Bavil jsem se s lidmi, kteří u nás hrávali na zábavách ještě v 80. letech. Říkali mi, že už tehdy mívali v okolních vesnicích narváno, ale u nás byla účast vždycky slabá. Určitě nám nepomáhá to, že Kamenice je složená z osad, které jsou od sebe i kilometry vzdálené. Aby ses k nám dostal z Ládví nebo Těptína, tak prostě musíš sednout do auta nebo na autobus.

Zní to dost pesimisticky.

To bych úplně nechtěl. Když tady byl Olympic, Aneta Langerová nebo Spirituál kvintet, měli jsme vyprodáno, to znamená přes 500 lidí. I z akcí, které jsou míň navštěvované, odchází lidé spokojení. Má to tady sousedskou atmosféru a znám i pár lidí, kteří k nám kvůli ní jezdí z Prahy.

Myslíš, že rekonstrukce Centra zvýší návštěvnost?

Rozhodně se zlepší akustika, to je prvořadé, protože uvnitř je tragické echo. Na celkovou rekonstrukci je rozpracovaná studie, hlavní snaha je udělat moderní multifunkční prostor, bude to stát hodně peněz, ale během let to snad postupně uvedeme do potřebného stavu. Protože má teď obec výrazně míň peněz od státu kvůli koronakrizi, musíme alespoň tu akustiku provizorně vyřešit, ještě než začne od září sezóna. I kdyby měly být na stropech koberce, jak nám jeden akustik radil. (směje se)

Máš v tomto ohledu nějaké vzdělání, nebo si necháváš radit?

Speciálně kvůli tomu jsem se přihlásil do akreditovaného kurzu na Škole zvukařiny v Praze a v prosinci složil zkoušku. Není to tak podrobné jako vystudovat zvuk třeba na filmové škole, ale člověk nabere základní orientaci a ví, kde hledat další informace.

Je nějaká šance, že by v zrekonstruovaném Centru bylo i kino?

Projekt ho zvažuje, ale samozřejmě to záleží na penězích.

Je problém jenom akustika uvnitř, nebo i odhlučnění zvenku?

Nedávno se dělala nová fasáda a v rámci ní i odhlučnění, nemáme stížnosti na hluk zevnitř, ani během diskoték, spíš může být problém, když vyjdou lidé před vchod a pokračují v zábavě.

Centrum nabízí nejen hudbu, ale i třeba divadlo. Řekněme o něm něco čtenářům.

Právě během divadelních představení bude nejvíc poznat lepší akustika. Herci mluví i zpívají a musí to utáhnout bez mikrofonu. I přesto se nám daří pokračovat v tradici velkých divadelních představení, která nemají v okolí obdobu, na což jsem hrdý. Stále pracujeme na zatraktivnění centra pro dětská představení, která vždy byla naší doménou.

Máš nějakou vizi, jak návštěvnost Kulturního centra zlepšovat?

Přes prázdniny se kromě úpravy akustiky na sále snažíme dále zlepšovat vizuální tvář Centra úpravou prostor vestibulu, toalet i kanceláře. Pracujeme na nových webových stránkách a rozšíření propagace v regionu. Už teď je situace výrazně lepší ve srovnání s časem, kdy jsem začínal. Celostátně známé kapely k nám sice jezdily už dřív, ale v mnohem menší míře. Volají nám promotéři divadel, vidím, že si nás celkově kulturní scéna začala víc všímat. Náš klíčový úkol je přilákat mladší generaci návštěvníků, i proto postupně snižujeme věkovou laťku interpretů.

Pojďme na závěr pozvat čtenáře na nejbližší akci. Máš nějakou svoji srdcovku?

Už 21. září bude lehká komedie Hodina duchů. Já osobně se těším, až k nám 6. října přijde Laco Déczi.    

Red