Report z první linie

6.11.2020 |

Chraňte sebe i ostatní, dochází lůžka, vzkazuje náš zastupitel Lukáš Lörinc z benešovské nemocnice

MUDr. Lukáš Lörinc pracuje jako anesteziolog v Benešově, Táboře a pražském Podolí. Stará se o ty nejtěžší případy pacientů s COVID 19 na anesteziologicko-resuscitačních odděleních a všude vidí to stejné. Dochází lůžka pro ty, kteří jsou v boji o život odkázáni na přístroje. Pokud lidé nezačnou důsledněji chránit sebe a ostatní, budou umírat lidé, které by se za normálních okolností podařilo zachránit.

Pane doktore, prosím vysvětleme lidem situaci.

Koronavirus je nový typ infekce, než jaký jsme doposud znali. Zhruba každý pětadvacátý pacient potřebuje hospitalizaci a každý stý lůžko na jednotce intenzivní péče či anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Není to vůbec malé číslo, když si vezmete, kolik je nakažených a jaké jsou v současné době denní přírůstky. Pokud by to takto pokračovalo dál, tak kapacity nemocnic nebudou dostačovat, protože aby se pacient dostal z nejhoršího, stráví obvykle na našem oddělení 10 až 14 dní. Někdy však i více.

Co je podle vás nejvíc brání tomu, aby se situace zlepšila?

Pořád u některých lidí panuje představa, že to není nic závažného. Na začátku roku 2020 si i spousta zdravotníků myslela, že se jedná jen o další člen ze skupiny koronavirů, kterého známe jako původce lehkých až středně závažných infekcí dýchacích cest, klasicky nachlazení. Až později se zjistilo, že tento virus se chová jinak, u řady lidí může způsobit naprosté selhání organismu. Nejvíce poškozuje plíce, ale zasahuje i další orgány.  

Jak to vypadá v našem kraji, konkrétně v benešovské nemocnici?

Kapacitu na ARO máme kompletně vyčerpanou, snažíme se ji rozšiřovat, ale nebude to stačit, pokud se situace nezlepší.

Vy jako anesteziolog se staráte o kritické případy. Jak to probíhá?

Na resuscitačním oddělení už nestačí podávání kyslíku a léků, ale je potřeba i přístrojová podpora selhávajících orgánů, samozřejmě hlavně plic, ale také třeba ledvin. Je potřeba si uvědomit vážnost situace, ve které se tito pacienti nachází. Dusí se, musíme je uvést do umělého spánku a napojit na plicní ventilaci, bez které by nepřežili, ale která je zároveň pro tělo nepřirozená a může vést k poškození plicní tkáně. Úmrtnost pacientů v takto kritickém stavu je odhadem 20 až 30 procent.

Co vlastně znamená docházející kapacita nemocnic?

Nárůst pacientů je dlouhodobě nezvladatelný z více důvodů. Nejde tu jen o kapacitu lůžek a přístrojů, mnohem víc nás trápí to, co se nedá koupit a dovézt. Teď mluvím o lidech. Péči o těžce nemocné pacienty zajišťují hlavně anesteziologové a sestry vyškolené v anesteziologii a resuscitační péči. Jejich výcvik trvá velmi dlouho, takový druh péče si nelze osvojit za pár týdnů. Je nás málo a už se objevují i nákazy mezi personálem.

Jste vyčerpaný? Jaká je nálada mezi zdravotníky?

Snažíme se dělat maximum. Víme, že je světlo na konci tunelu, jednou tahle situace skončí. Pandemických vln už byla spousta a věřím, že ji zvládneme i teď. Nasazení všech zdravotníků je ohromné a vypomáhá i armáda. Tím nezakrývám, že pacientů je hodně a péče o ně je náročná.

Máte pro nás vzkaz na závěr?

Většina lidí si uvědomí závažnost situace, až když onemocní někdo z jejich rodiny. Není to chřipka, jak potvrzují i pitevní nálezy poškozených orgánů. Plošná opatření proti šíření viru nejsou žádné politické hrátky. Já i kolegové pracujeme s maximálním nasazením a musím říct, že každé zlehčování a konspirační teorie okolo koronaviru se mě osobně dotýká. Prosím noste roušky, vycházejte co nejméně, dodržujte rozestupy a hlavně si dezinfikujte ruce. Věřím, že to bude mít dobrý konec.