Velmi nedokonalé poděkování všem dobrovolníkům
13.5.2020 |
Tento článek bude nespravedlivý. Není v silách těch, kteří do něj přispěli, aby si vzpomněli na všechny, kteří pomohli a stále pomáhají lidem, do jejichž života zasáhla epidemie koronaviru. O spoustě z nich ani nemůžeme vědět, protože svým sousedům a dalším spoluobčanům z Kamenice podali pomocnou ruku, aniž by se o tom kdokoli další dozvěděl. Budeme se proto v následujícím vyprávění snažit podat hrubý obrázek toho, jak dopadla krize na naši obec a jak se s ní vedení radnice a občanům podařilo vyrovnat.
Bylo to 12. března, kdy vláda vyhlásila na celém území naší republiky nouzový stav. Ve stejnou chvíli aktivoval starosta Pavel Čermák krizový štáb naší obce. Málokdo si tehdy připouštěl, že situace, na kterou se připravujeme, nemá od konce druhé světové války v dějinách Evropy obdoby. „I když Kamenice nemá ze zákona povinnost krizový štáb mít, rozhodli jsme se ho už před lety ustavit ve stejném složení, jako je povodňová komise. Už tehdy jsme si říkali, že výjimečných situací se může vyskytnout povíc,“ vysvětluje starosta krok, který se letos ukázal jako velmi užitečný.
V krizovém štábu tak kromě starosty a místostarostů zasedli zástupci jednotlivých odborů úřadu, hasiči a policisté a začaly se rozdávat úkoly. O tom, jak se musel chod úřadu přizpůsobit krizi, jsme vám psali už v minulém čísle. Pracovníci nafasovali notebooky a většina z nich začala pracovat z domu, v kanceláři vedle starosty vznikla improvizovaná školka pro děti těch, kteří dál zajišťovali chod úřadu, například na podatelně. Z budovy se stalo zázemí pro dobrovolníky, které koordinoval místostarosta Petr Valášek.
Od začátku byl na úřadě nastavený přísný režim, pracovníci se rozdělili do týmů tak, aby se předešlo riziku, že se nakazí dva zaměstnanci se stejnou odborností a dojde k ochromení některé činnosti. Ani starosta a místostarosta se fyziky nepotkávali a veškerá komunikace probíhala po telefonu a ve whatsappových skupinách. „To, že úřad běžel dál poměrně hladce, bylo i díky tomu, že jsme udělali na pozadí spoustu technických opatření, jako třeba nastavení úložišť na serverech, aby nikdo nic nemusel složitě hledat. Za pochodu jsme všechno dolaďovali, až se z tohoto nouzového stavu stala rutina,“ říká Pavel Čermák
Radnice taky musela reagovat na další a další nařízení a doporučení, která přicházela z Centrálního krizového štábu vlády. „Někdy nám přišel ten stejný mail třikrát, jednou od dispečinku krizového štábu, pak ta stejná zpráva od krizového štábu Středočeského kraje a nakonec od Říčan, pod které organizačně spadáme,“ ilustruje starosta živelnost, s jakou se celá země snažila reagovat na vyostřující se krizi. Živelnost podle jeho slov někdy hraničila s chaosem, než se vše postupně usadilo: „Stávalo se, že co platilo ráno, už neplatilo večer.“
Koronavirus ukázal, že na krizi takových rozměrů nebyl ve skutečnosti připravený nikdo. Zoufalou snahu státu sehnat chybějící zdravotnické vybavení, jehož cena vystřelila na úroveň drahých parfémů, si pamatujeme všichni z médií, a tak zatímco obce dostávaly instrukce ohledně dodržování hygieny, odstupových vzdáleností a nošení roušek, shánění reálného vybavení, jako jsou právě roušky, respirátory a dezinfekce, zůstalo na bedrech samotných lidí a obcí. „Všichni máme zažitou představu z katastrofických filmů, kde vláda odplombuje nedotknutelné zásoby a podle nějakého klíče je rozdá lidem. To vůbec nenastalo,“ vzpomíná starosta, kterému podle jeho slov nastalá situace připomněla úsloví: „Voják se stará, voják má.“
Vzhledem k tomu, že se stát jako centrální distributor neosvědčil, začala radnice shánět ochranné pomůcky mimo státní struktury. A tehdy se ukázalo, jak je situace vážná a kolik je na trhu bezskrupulózních lichvářů. „V momentu, kdy jsem našel u nějakého obchodníka respirátory FFP3 za 100 korun a začal dělat objednávku, tak okamžitě zmizely. Další den byly v nabídce za 1600 korun, pak za 3200 korun. Potom je vláda zakázala prodávat úplně,“ líčí Pavel Čermák. Nakonec se mu podařilo spojit s firmami obchodujícími s Čínou. Ačkoli do Česka vozí úplně jiné výrobky, díky jejich kontaktům nakoupila obec roušky a respirátory pro pracovníky technických služeb, zaměstnance čističky odpadních vod, podatelny na radnici a pomohla i místním lékařům. Pavel Čermák taky obvolal všechny ostatní starosty v Ladově kraji, a nakonec se objednávka vyšplhala na 1000 respirátorů a přes 1000 jednorázových roušek. Naše obec se s ostatními podělila i o dezinfekci, kterou dokázala sehnat.
Zatímco starosta obstarával nákup, distribuci ochranných pomůcek a koordinaci dobrovolnických aktivit si vzal na sebe I. místostarosta Petr Valášek. Než se k nám dostaly první roušky a respirátory nakoupené v Číně, běžela už naplno jejich domácí výroba. Entuziasmus byl obrovský a na radnici přicházela spousta nabídek pomoci. Marie Hajdušková, o které mluví Petr Valášek jako o „vůdkyni sekce švadlen“, zorganizovala místní seniorky z klubu pod KC Kamenice. Část materiálu pro ně zajistila obec, ale většina šla z domácích zásob, hlavně povlečení.
O výkonu šiček svědčí to, že jen do distribuční sítě obce dodaly 600 kusů roušek. V první vlně se roznášely seniorům nad 65 let spolu s lahvemi dezinfekce. Za roznos patří velký dík kamenickým skautům i mažoretkám. Celkem se na něm podílelo 25 dobrovolníků. „Každý dostal na starosti jednu přísně vymezenou část obce, abychom zajistili maximální ochranu před nákazou nejen seniorům, ale i dobrovolníkům,“ líčí vojenskou organizaci distribuce Petr Valášek, který během krize zúročil i své zkušenosti organizátora sportovních akcí. Každý dobrovolník dostal mapku a přesné instrukce, aby distribuce proběhla hladce. Dobrovolníci si zaslouží velký obdiv, protože se nejen vystavili riziku, aby pomohli ostatním, ale taky tomu věnovali spoustu času a poskytli vlastní auta bez jakéhokoli nároku na kompenzaci.
Dobrovolníci rozváželi také informační letáky a dubnové číslo Zpravodaje, které na rozdíl od České pošty dokázali dodat do většiny schránek během jediného večera.
Radnice taky oslovila restauraci Na rynku, aby do svého jídelníčku nasadila cenu pro seniory a umožnila distribuci hotového jídla po obci. Zajistila pro restauraci i stroj na vakuové balení, které je nejen důležité pro hygienu, ale daleko snadněji se díky němu jídlo převáží. Kromě restaurace po celou dobu od vyhlášení nouzového stavu vaří i školní jídelna a z těchto dvou kuchyní dobrovolníci rozváželi jídlo seniorům po obci. I tady najdeme spoustu příkladů altruismu, denně jste mohli u výdejového okýnka potkat třeba Tomáše Zítka nebo Marii Grafnetter, spoluorganizátorku klubu seniorů, jak berou několik porcí pro starší občany. Další dobrovolníci pomáhají s nákupy potravin nebo léků.
Ukázalo se, že vedle zajištění praktických potřeb seniorů je stejně důležitý psychologický rozměr kontaktu s dobrovolníky. Vědět, že na vás někomu záleží, moci mezi dveřmi prohodit pár slov a zeptat se, jak situace vypadá, to byla pro mnoho seniorů obrovská duševní vzpruha. Zvlášť v době, kdy média nevysílala nic jiného než rostoucí počty nakažených a mrtvých, zavírání hranic a zákazy vycházení.
Během krize se vytvořila síť zhruba 50 dobrovolníků podílejících se na nejrůznějších způsobech pomoci. K nim musíme připočíst všechny ty, kteří se neostýchali přispět svým spoluobčanům mimo oficiální aktivity radnice. Opět se tu dostáváme k problému, o kterém jsme psali na začátku. Neumíme je vyjmenovat všechny. A tak se nezlobte, když vzpomeneme třeba na osadní výbory ve Struhařově a Štiřínu a Všedobrovicích, které byly při organizaci dobrovolnických činností extrémně nápomocné, na hasiče v Těptíně, kteří se mimo jiné sami od sebe začali starat o seniory z bytového domu na Truhlářské, na dobrovolníky, kteří rozvěsili roušky volně k rozebrání na plot dětského hřiště na Nové Hospodě. Entuziasmus v Kamenici strhl dokonce i lidi z okolních obcí a nabídku pomoci dostala naše radnice i z Kostelce.
Pro každého z nás je epidemie koronaviru nová zkušenost. Jednu skvělou zprávu ale toto jinak velmi smutné období přineslo. Komunita v Kamenici funguje a sousedská pomoc není prázdné slovo.
Red
