Velké povídání o stromech

Naše obec je unikátní tím, kolik stromů roste kolem i uvnitř ní. Jak k tomuto úkazu došlo?

Máme štěstí, že baron Ringhoffer v polovině 19. století tak velkoryse sázel. Tehdy nebyly asfaltové cesty a často nebyly ani dlážděné, takže aleje vznikaly podél prašných cest především kvůli jejich přistínění, zpomalení prosychání povrchu a tím omezení negativních účinků eroze. Baron sázel hlavně lípy, protože to je náš národní strom.

A tak se u nás ze stromů stalo velké téma.

Je to bolestivé téma. V naší komunitě žijí lidé, kteří mají stromy rádi a chrání je takřka svými těly, na druhou stranu jsem se potkala i s lidmi, kteří se chválili, že na svém pozemku všechno pokáceli a jsou za to na sebe hrdí. Někteří majitelé se pokouší schovat za kůrovcovou kalamitu a nahlašují stromy jako uschlé, nebo alespoň napadené. Jenomže úřad je povinen ze zákona posoudit skutečný stav každého stromu, na základě místního šetření, než kácení povolí.

Když má člověk ale skutečně podezření, že se s jeho stromem něco děje, má se ozvat přímo vám?

Existuje společnost certifikovaných arboristů nebo taky soudní znalci v oboru dendrologie, na internetu se snadno dají najít kontakty, v případě nouze umíme poskytnout kontakty i my na odboru. Každopádně jsem radši, když se lidé ozvou, než aby se nikoho neptali a šli rovnou kácet. V případě nepovoleného kácení jsme nuceni zahájit správní řízení a vyměřit nemalou pokutu. Stromy jsou zákonem o ochraně přírody chráněné a povolení ke kácení je možné vydat jen ze závažných důvodů.

Dokážete určit stav stromu na první pohled?

Jsem původním vzděláním zahradní architektka, dendrologie je jedním ze základních oborů mého vzdělání. Mám víc než třicetiletou praxi v oboru, a tak dokážu posoudit stav některých stromů už z dálky. Někdy je ale potřeba odborné tomografické vyšetření, které teprve odhalí skryté poškození nebo onemocnění uvnitř stromu. Bohužel se stává, že se lidé přistěhují do Kamenice kvůli krásné přírodě, ale svoje působení tady „na venkově“ zahájí likvidací stromů ve své bezprostřední blízkosti. Kdybychom se tak chovali všichni, už by tady nebylo tak krásné místo pro život.

Snažíte se stromy zachovat, ale třeba ty velké na hrázi  pod školou padly.

Ano, bylo to těžké rozhodování, mám ke starým stromům úctu. K takto razantnímu kroku nás ale vedla nutnost výstavby chodníku pro bezpečný pohyb dětí mezi školou a autobusovou zastávkou. Stromy byly vysázené asi před 150 lety, kdy nebylo potřeba řešit automobilovou dopravu a bezpečnost dětí na komunikacích. Stromy bylo nutné odstranit i z důvodu jejich havarijního zdravotního stavu, aby nedošlo k pádu větví na auta nebo chodce. Naše posouzení stavu stromů se potvrdilo po jejich pokácení, což je teď patrné i při laickém pohledu na pařezy. Je zřejmé, že by bylo jenom otázkou času, než by mohlo dojít k vážnému poškození zdraví nebo majetku lidí pohybujících se na hrázi pod školou.

Co vlastně ty stromy u naší základky zevnitř vyžralo?

Úbytek dřevní hmoty uvnitř kmenů a hlavních větví je v prvotním stádiu způsobený mykózami, to znamená zarůstáním cévních cest od kořenů k listům houbovitými útvary, až dojde k jejich úplnému ucpání. Tyto tkáně poté zcela odumřou a jsou rozložené samotnou houbou, plísněmi a hmyzem. Rozvoji nemoci napomáhá i vysoká hladina podzemní vody jak na hrázi, tak na celém území Kamenice a Struhařova.

Takže těm historickým stromům už se nedá nijak pomoct?

Děláme, co můžeme. V roce 2009 bylo provedené rozsáhlé ošetření celých alejí, včetně případných redukcí korun a instalace vazeb, a od té doby mají stromy pravidelnou péči. Každé dva roky jsou kontrolované a ošetřované certifikovanými arboristy. Bohužel jim nedokážeme vrátit podmínky, za kterých byly před mnoha lety vysázené. Kořeny téměř všech alejových stromů jsou z poloviny pod nepropustnými asfaltovými povrchy zatěžované auty a kamiony, druhá polovina je neustále poškozovaná rozšiřováním inženýrských sítí a často i majiteli přilehlých pozemků, kteří při budování základů pro oplocení amputují všechny kořeny prorůstající na jejich zahrady. Takže opravdu pomoct už těmto stromům nedokážeme, přesto se snažíme prodloužit jejich životnost všemi prostředky.

O kolika stromech se vlastně bavíme?

Jen v centrální – Ringhofferově – aleji je jich asi 150, další jsou na cestě k Ringhofferově hrobce, podél cesty k Mlýnskému rybníku a další. O ně se staráme, i když vlastně vůbec nepatří obci, ale Lesům České republiky.

Má obec politiku, že kolik se pokácí, tolik se vysadí?

Ne, takto doslova to neplatí. Obecně můžeme říct, že za každý pokácený strom se vysadí 2 až 3 nové, ale záleží na konkrétní situaci.

Jak si člověk pročítá recepty na boj proti klimatické krizi, zdá se být sázení stromů ten nejúčinnější.

Ano, je to rozhodně jeden z nejúčinnějších způsobů. Není lepší zpracovatel oxidu uhličitého než strom. V dnešní době to posloucháme skoro denně, jak stromy ochlazují ovzduší a v tropických letních měsících vytvářejí pro život příjemnější mikroklima. Když pomineme skutečnost, že taky účinně zadržují vodu v krajině, není hezčího posezení než pod krásným stromem. Ten pocit Vám nenahradí žádný altán, slunečník ani markýza. Myslete na to, když bude v létě teplo k nevydržení, studny na minimu a zákaz čerpání povrchových vod. Jedině stromy zabrání tomu, aby naše vnoučata tady žila jako na vyprahlé poušti.

Jsou nějaká základní pravidla, když si chceme na pozemku vysadit velký, krásný strom?

Vždy je potřeba myslet na to, jak bude strom velký, až dospěje. Lidé si často neuvědomují, že průměr koruny většiny velkých evropských stromů se pohybuje někde kolem 25 metrů a více. V takovém případě nepomůže ani dodržení nejmenší povolené vzdálenosti od hranice pozemku, která je dle občanského zákoníku 3 metry. Doporučuji konzultovat takové rozhodnutí se zahradníkem, naštěstí máme ještě v zásobě i stromy s výrazně menším vzrůstem, které nejen dobře vypadají, ale taky nesou ovoce.

Doporučila byste někomu, kdo má pozemek 600 metrů čtverečních, vysadit si na něm třeba jeden velký strom?

Proč ne? Třeba v Praze na Dobešce je malá zahrada s mohutným, rozložitým cedrem. Na tu zahradu se už nic jiného nevejde, ale vypadá to nádherně.

Neodzvonilo už kvůli kůrovcové kalamitě jehličnanům?

Všem určitě ne. Vlastně žádnému, jenom je potřeba změnit způsob hospodaření v lesích, vyhýbat se smrkovým monokulturám. To znamená sázet smíšené lesy, které šíření kůrovce, ale i jiných chorob a škůdců, zastaví. Jehličnany jsou stále velmi oblíbené na soukromých zahradách, jenom je opět potřeba podřídit výběr druhu velikosti zahrady.

A když kupujeme pozemek,  kde už velké stromy jsou?

Záleží na stáří stromů, u těch opravdu dospělých by bylo vhodné, aby je minimálně jednou za 5–8 let viděl odborník, posoudil jejich stav a navrhnul opatření.

Kdo sází stromy, nemůže čekat, že bude odpočívat v jejich stínu, říkají Číňané.

Je spousta stromů, které rostou poměrně rychle, takže si jich člověk za pár let užije, taky je možné koupit větší sazenice a tak dopřát stromu mírný náskok. A právě tady je obrovská výhoda pozemku se starými stromy. Když se na ně myslí i při výstavbě domu, je potom zahrada s velkými stromy k nezaplacení.

Co vy? Máte nějaký nejoblíbenější strom a nejmíň oblíbený strom?

Všechno je to pocitová záležitost. Samozřejmě jsou druhy, které moc nemusím, ale vzhledem k rozmanitosti jednotlivých rodů můžu říct, že se všude najde druh, který se mi líbí. Líbí se mi sakury, mám ráda, jak svými květy oznamují jaro. Lípa, buk, dub, to jsou krásné monumentální stromy, které ale potřebují svůj prostor. Když vidím růst krásnou kompozici z borovic, tak je svět v pořádku.

U sebe na zahradě jste vysázela co?

Tři sakury, platan, douglasku, dvě borovice, tři smrky, převislý cedr, korejskou jedli…

To máte tak obrovský pozemek?

Ne, myslím, že máme spíš menší parcelu, ale prostě nemáme trávník. Před založením zahrady tam právě žádný strom nerostl, a tak jsme osadili krom dlážděného dvora každičký centimetr. Máme tam hodně kamenité podloží, s tím se ty stromy musely vypořádat a bohužel některé to neustály Tři kroucené akáty se zlomily nebo vyvrátily. To je bohužel taky život na zahradě.

Myslela jste při sázení na vzhled, nebo i na funkci?

Vzhledem k tomu, že jsme doma nezakládali produkční, ale okrasnou zahradu, mysleli jsme především na funkci okrasnou a taky izolační. Člověk má potřebu se odizolovat od okolních zvídavých pohledů a vytvořit si soukromou oázu klidu. Při výsadbách je potřeba myslet na to, jak budou rostliny spolu komunikovat. Dřeviny vedle sebe vysazené se ovlivňují různým způsobem, vzájemně se přistiňují, mění PH složení zeminy, kradou si vodu… To všechno jsou právě ty věci, na které je potřeba myslet při zakládání zahrady a od toho je zahradní architekt. Lidi jsou zvyklí si zavolat odborníka na různé řemeslné práce, ale pořád to neberou jako samozřejmost při vymýšlení zahrady. Je dobré si nechat udělat třeba jenom projekt a potom sám sázet a upravovat zahradu podle něho.

Kdybyste se vrátila o 20 let zpět, sázela byste stejné stromy nebo byste zvolila jiné kvůli blížící se klimatické změně?

Stejné. Ta změna nebude tak radikální, že by se u nás najednou začaly sázet palmy a kaktusy. Jde ale o to, aby se nepřestalo sázet, protože stromy jsou to hlavní, co udrží vláhu v přírodě. U nás hodně přeceňovaný trávník moc vláhy neudrží, zato keře a stromy udrží v místě spadu vodu nepoměrně déle. Nemusí to být rovnou lípy nebo platany, stačí i menší stromy jako jeřabiny, sakury nebo malé odrůdy jiných druhů, jsou menší a vejdou se i na menší plochy. Stromů není nikdy dost.

Takže anglický trávník s tújemi po obvodu není ideál…

Pohled na vilu u Prahy s obrovskou „zahradou“, na které není nic než túje, je zdrcující. Je to víceméně mrtvá zóna. Nejenom z hlediska zadržování vody, ale i kvůli hmyzu a ptactvu. Při pohledu z okna ani nevíte, jaké je zrovna roční období. Najdou se lidé, kteří si ještě nechají doprostřed toho trávníku vybudovat bazén. Kolik lidí, tolik chutí…

Není ale tohle klišé „vilka, trávník, túje, bazén“ na ústupu?

V 90. letech bylo trendy mít u každého domu bazén, následně lidé zjistili, že starat se celoročně o něco, co využijí 2–3 měsíce v roce, nedává smysl. Buď se bazénu zbavili úplně, nebo ho předělali na jezírko. Uvidíme, kam se bude trend úpravy zahrad vyvíjet.

Máte nějaký vzkaz pro naše čtenáře na závěr?

Ano, používejte při manipulaci s přírodou zdravý selský rozum.

 

Red